Přednáší Zdeněk Raboch. Z cyklu Paralely a fúze moderní hudby.
Jen o hrstce umělců můžeme zodpovědně prohlásit, že se stali mezníky v historii. V oblasti hudby 20. stol. to platí zcela určitě o Franku Sinatrovi. Zpěvákův život byl plný zvratů, ale v konečném stadiu můžeme konstatovat, že jen málokterému hudebníkovi se povedlo naplnit v pozitivním smyslu svůj život tak, jako Sinatrovi. Stal se první hvězdou, kolem níž vzniklo magické pole zbožňování hraničícího až s hysterií. Výjimečnost jeho pěveckého projevu spočívala ve spojení hlasových a technických kvalit a dokonalé schopnosti vcítit se do textu.
Na rozhraní padesátých a šedesátých let byl už Frank Sinatra zase na vrcholu slávy, zpíval lépe než kdy jindy a ani odliv mladého obecenstva k rock and rollu neohrozil jeho postavení. Od sedmdesátých let sice ohlašoval, že končí svou pěveckou kariéru, ale znovu se k ní vrátil. Pozici špičkového interpreta, který dovede technicky výtečně a s maximálním zaujetím zazpívat jazzové i populární skladby, si udržel až do konce kariéry.