Mlno

olej, plátno, 60 x 37 cm

Josef Šíma, bytostný malíř a přední osobnost moderního evropského výtvarného umění, prožil většinu svého života ve Francii, kde působil od počátku dvacátých let. Velký vliv na něj mělo setkání s mladými básníky Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem a dalšími, s nimiž v roce 1927 založil skupinu Vysoká hra (Le Grand Jeu). Její členové vycházeli z vědomí jednoty člověka, světa a vesmíru a svými experimenty, mimo jiné také s drogami, hledali nový způsob vidění, vnímání a poznání.

Další podněty mu přineslo přátelství a spolupráce s významným francouzským básníkem Pierrem Jeanem Jouvem. V roce 1927, během své návštěvy u Jouveho ve Švýcarsku, prožil takřka iniciační zážitek: „Jednoho dne pozdě večer nás zastihla bouře mezi velmi nízko položenými mraky. Blesky přicházely odnikud a byly všude. V temnotě neexistovalo nic, ani země, ani já, s výjimkou okamžiků, kdy blesk vše osvítil. Ještě nikdy jsem neměl takový pocit jednoty hmoty, kamenů, stromů, vody, mraků, vzduchu a světla.“ Tato událost s elektrizovanou krajinou během bouře, jakési vteřinové osvícení se zábleskem vědomí věčnosti, se bezprostředně promítla do Šímovy následující tvorby, kdy vytvořil sérii imaginativních obrazů s názvy jako Elektrické výboje, Bouře či Mlno. Mlno je dnes už nepoužívané slovo, vycházející z praslovanského jazykového kořene a označující blesk, později i elektřinu; tímto slovem se Šíma také vracel k počátkům, tentokrát jazyka.

Obraz redukuje smyslové vjemy na primární abstrahované tvary, zelené chomáče jako symbol zemské vegetace, vzduch zhmotněný do bílých vertikálních stěn, levitujících v prostoru, „trávy“ propojující zem s oblohou. To vše vytváří jakýsi svět snových představ blízký surrealismu, s metafyzickým vyzněním, který se objevuje i v jeho dalších dílech z tohoto období.