Gabriel von Max (1840–1915)

Pražský rodák Gabriel Max, syn sochaře Josefa Maxe, studoval malířství na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově, kde jej silně ovlivnil jeho hlavní učitel Karl von Piloty. V bavorské metropoli se usadil natrvalo, ale kontakty s českým prostředím nikdy nepřerušil; pravidelně vystavoval v soukromé galerii Mikuláše Lehmanna, na výročních výstavách Krasoumné jednoty a v Čechách měl četné sběratele a obdivovatele. Max se proslavil svým pojetím oduševnělé ženské krásy, inovacemi náboženské malby, zájmem o spiritismus a darwinismus a tzv. opičími žánry. Patřil mezi čelní představitele mnichovské malířské školy, která se vyznačovala hladkým, staromistrovským přednesem, důrazem kladeným na celkové estetické pojetí námětu a psychologií zobrazených postav. Ve své době byl velmi ceněným malířem a jeho obrazy se prodávaly po celém světě. Několikrát byl zastoupen na světových výstavách a v roce 1900 obdržel k šedesátým narozeninám osobní šlechtický titul. Jeho umělecký vliv lze sledovat u řady významných českých autorů, jakými byli například Václav Brožík, Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, Emanuel Krescenc Liška, Hanuš Knöchl, Karel Vítězslav Mašek, Lev Lerch, Josef Mandl a další.
Städtische Galerie im Lenbachhaus v Mnichově připravila monografickou výstavu Gabriela von Max, která probíhala od října 2010 do února 2011 ve výstavní síni Kunstbau. Část exponátů z mnichovské exhibice je vystavena také v Plzni, kromě toho tu však jsou také četná další díla z veřejných i soukromých sbírek. K výstavě je vydána rozsáhlá, bohatě ilustrovaná publikace mezinárodního autorského kolektivu.