Rozměrný Šímův portrét sochaře Bedřicha Stefana ojediněle zachycuje postavu Šímova přítele v celku. Současně propojuje objektivní realistický portrét umělce se záhadným torzovitým útvarem, o který se portrétovaný opírá. Jedná se o motiv, který Šíma zpracoval již o tři roky dříve v kresbách „Náčrt sochy“ a posléze na plátně Muž země. Torzovitý, vznášející se skalní útvar v podobě archetypálního těla je jakousi vnitřní představou vztahu hmoty a tvůrčí síly.
Krajina se dvěma stromy
František Pořický (1880–1950) byl mimořádnou uměleckou a pedagogickou osobností v Plzni v 1. polovině 20. století. Ze secesně symbolistních východisek dospěl na konci své tvorby k prostým, o to však promyšlenějším kompozicím, jejichž krajně zjednodušené útvary v sobě soustřeďují silný duchovní obsah.
Hagar a Izmael na poušti
Starozákonní motiv Abrahámovy otrokyně Hagar vyhnané do pouště poskytoval malířům příležitost zobrazit osamělost matky a syna v nehostinné pustině. E. K. Liškovi (1852–1903), vrstevníkovi tzv. Generace Národního divadla, ale ubírajícího se jinou cestou, posloužil k vytvoření působivé scény zalité měsíčním svitem, který je pro jeho tvorbu příznačný.
Studie k Ženě a jezdci u jezera / Černé jezero
Studie k ženě a jezdci patří do souboru Preislerových obrazů z let 1903–1905, které spojuje jeden z jeho nejznámějších motivů – černé jezero. Obrazy s osamělým mladíkem a bílým koněm, v krajině tvořené bílými útesy a temnou vodou, byly podle autorových vlastních slov ztělesněním „různých smutků, nevěr a melancholií“. Kromě osobních pocitů se však do nich promítají také podněty moderní evropské malby počátku 20. století.
Zimní antifonář plzeňského faráře Mikuláše
Knihovna Národního muzea
Rukopis vznikl na objednávku plzeňského faráře Mikuláše roku 1412 v dílně, která navazovala na pražskou dvorskou produkci. Konkrétně jsou nalézány analogie se Zlatou bulou Karla IV., s tvorbou Mistra Antverpské Bible a s Mistrem Geronského martyrologia.
Dotyk židle I.
Adriena Šimotová (1926–2014) byla výrazná představitelka umělecké generace šedesátých let, která se proslavila svým neotřelým přístupem k papíru a jeho vrstvením, prolamováním, perforováním. Podílela se na výzdobě československého pavilonu na Expu 58, po roce 1989 vyučovala na umělecké akademii v Salzburku.
Model Rybářské bašty na plzeňském výstavišti
Rybářská bašta byla nejznámějším z kolekce atypických restauračních pavilonů, které vznikly v letech 1966–1969 u příležitosti výstav Ex Plzeň v areálu plzeňského výstaviště. Objekty, promyšleně a efektně mísící prvky lidové architektury s ohlasy tzv. bruselského stylu, navrhl architekt Klement Štícha (1933–2013).
Panna Maria s Ježíškem – Assumpta z Tismic
originál nezvěstný, kopie: Regionální muzeum v Kolíně, pobočka Podlipanské muzeum v Českém Brodě
Kompoziční typ tismické Marie je velmi blízký Plzeňské madoně, i když ve stranově otočené variantě. Ježíšek leží v náručí Panny Marie diagonálně, s mírně zvednutým trupem, aby se mohl chápat její roušky.
Sv. Petr ze Slivice
ŘKF Slivice – Milín, od roku 1961 zapůjčeno do Národní galerie v Praze
Socha sv. Petra ze Slivice představuje velice blízkou obměnu zrcadlově převrácené kompozice Plzeňské madony, a to jak v postoji, ponderaci a pohybu, tak ve schématu draperie. Polychromie byla od počátku pouze v inkarnátu, vlasech a vousech; přírodní barevnost opuky v draperii doplňovalo zlacení lemů.
Sněžení, Zima
Volná tvorba Josefa Lady úzce souvisí s jeho činností kreslířskou a ilustrátorskou. Poté, co se v roce 1905 vyučil knihařskému řemeslu, začal Lada svými kresbami přispívat do periodik převážně humoristického charakteru (Dobrá kopa, Humoristické Listy, Šibenice, Kvítko z čertovy zahrádky), záhy přibývají zakázky na ilustrování knih.
Monstrance z Chebu
Cheb, farní kostel sv. Mikuláše a Alžběty, ŘKF Cheb
Vzácně zachovaná obrovská procesní monstrance, schránka sloužící k veřejné prezentaci a uctívání Kristova svátostného těla, se ke krásným madonám vztahuje jako prominentní příklad architektury krásného slohu. Charakterizuje ji nejen mnohost a dekorativnost preciózně provedených článků, ale také odlehčení a zprůhlednění nosných prvků.
Madona svatovítská
Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, zapůjčeno do Národní galerie v Praze
Pražská katedrála patřila k nejdůležitějším centrům krásného slohu nejen v českém, ale i v evropském měřítku. K jednomu z mnoha desítek oltářů v katedrále byla na přelomu 14. a 15. století určena deska s Madonou, vložená do rámu zdobeného vyřezávanými medailony, zvaná Madona svatovítská.
Madona svatotrojická
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Obraz je nejstarší replikou slavné Roudnické madony z dílny Mistra Třeboňského oltáře. Jde o zobrazení polopostavy Panny Marie hledící na malého Ježíška, kterého chová na levém boku. Maria je korunována, je symbolem církve a zároveň královnou nebes. Tento typ se nejčastěji označuje jako „Regina“.
Madona plzeňská
katedrála sv. Bartoloměje, hlavní oltář
Plzeňská madona je nejen jedním z klíčových příkladů rané fáze krásného slohu, ale především nejvýznamnějším příkladem kultického díla, kterému je kontinuálně od jeho vzniku až po současnost prokazována náboženská úcta.
Ela v klobouku
inkoust, akvarel, pastel, lepenka, 69 × 58 cm
Na uměleckých výstavách debutoval Max Švabinský v polovině devadesátých let 19. století a ve své generaci se mezi převažujícími krajináři stal spolu s Janem Preislerem nejpřednějším figuralistou, autorem alegorických a symbolických kompozic, ale také budoárových scén a samozřejmě portrétů.
Muž z Hrabic
olej, plátno, 48 x 33 cm
Plzeňský autor Jan Havlic namaloval obraz Muž z Hrabic za svého pobytu na vojně v Českých Budějovicích. Havlicovi bylo tehdy umožněno věnovat se ve svém volném čase malířské tvorbě, což využíval nejen v místě své vojenské posádky, ale i v nedalekém okolí, kam vyrážel hledat vhodné motivy.
Madona zvaná Dýšinská
plastika, lipové dřevo, 43 x 11 x 9,5 cm
Řezba Madony z Dýšiny stylově náleží do oeuvru dílny anonymního Mistra Michelské madony, vůdčí postavy sochařství třicátých až padesátých let 14. století v Čechách před vystoupením Petra Parléře. Drobná, jemně utvářená soška se morfologicky váže k dílům produkce spojené s dílnou Mistra Michelské madony.
Buchenwald
Emil Filla (1882-1953) byl vězněn v koncentračním táboře po celou dobu trvání 2. světové války. Po osvobození vytvořil na téma Buchenwald tři obrazy, z nichž dva se nacházejí ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni.
Mlno
olej, plátno, 60 x 37 cm
Josef Šíma, bytostný malíř a přední osobnost moderního evropského výtvarného umění, prožil většinu svého života ve Francii, kde působil od počátku dvacátých let. Velký vliv na něj mělo setkání s mladými básníky Rogerem Gilbert-Lecomtem, René Daumalem a dalšími, s nimiž v roce 1927 založil skupinu Vysoká hra (Le Grand Jeu).
Zrození Hanse Heilinga
S prastarou německou pověstí o Hansi Heilingovi vztahující se k Svatošským skalám v údolí Ohře u Karlových Varů se Maxmilián Pirner (1854–1924) seznámil už v dětství, které strávil v nedalekém Lokti. Legenda o synovi lesní víly nadaném nadpřirozenou mocí a jeho nešťastné lásce k pozemské dívce se stala jeho osudovým tématem, ke kterému se stále vracel.
Zimní večer
olej, plátno, 90 x 78 cm
Jeden z posledních obrazů umělce je prodchnut pocitem smutku z blížící se smrti. Adolf Kosárek zemřel téhož roku v pouhých 29 letech na tuberkulózu.
Obraz byl součástí sbírky Dr. Františka Müllera a tvořil výzdobu Müllerovy vily v Praze navržené Adolfem Loosem.
Koncert
reliéf, bronz, 44 x 68 cm
Reliéf Koncert patří do úvodní fáze Gutfreundovy tvorby, kdy se po školení u významného francouzského sochaře Émila-Antoina Bourdella vrací v roce 1910 z Paříže zpět do Prahy. Zde se v podnětném prostředí právě vznikající Skupiny výtvarných umělců jeho výtvarný jazyk postupně začíná obracet ke kubistickému vyjádření, jež plně rozvíjí v následujících letech a setrvá u něj ještě i v průběhu první světové války.
Koruny z kolekce Czechitas
Soubor pěti „korun“ loňské absolventky UMPRUM Barbory Procházkové je součástí kolekce pod názvem Czechitas; patří k nim ještě neméně okázalé oděvy – šaty, topy a sukně dohromady tvořící celek inspirovaný Bářinými kořeny – sama pochází z Moravy, kde je dodnes v některých regionech pěstována tradice lidového oděvu...
Vizuální identita pro módní značku Adam Kost a její aplikace
Bakalářská práce Cindy Kutíkové je vyústěním dlouhodobé spolupráce mezi dvěma studenty UMPRUM. Její návrh vizuální identity pro módního návrháře Adama Kosta z Ateliéru designu oděvu a obuvi vychází z univerzálního charakteru Adamovy tvorby pánských kolekcí, pro něž jsou charakteristické jednoduché střihy, celoplošné abstraktní motivy a časté využití strojové pletáže...
Postcrafted
Svůj architektonický projekt zasadila Barbora Indráková do prostředí zanedbaných železničních pozemků v severozápadní části estonského Tallinnu. Ve svém návrhu dynamické obytné struktury reaguje na akcelerovaný rozvoj současných měst, která díky překotnému developmentu a masivním investicím rychle rostou do výšky i do šířky, zatímco technologické infrastruktury houstnou a bohatí bohatnou...
URBI
Ve své diplomové práci se Tomáš Chludil zabýval designem tramvaje blízké budoucnosti, která by se na pražskou kolejovou síť měla vydat v roce 2030. Mírně futuristický, ale v existujících technologiích a reálných podmínkách usazený projekt využívá potenciálu autonomního řízení, jehož aplikace v oblasti veřejné dopravy je v současnosti již dobře představitelná...
Tiché štěstí
Okruh III. Svět dětství a mateřství. Vkusu dobového umění vyhovovalo líčení matky a dítěte v jejich společném potěšení a spokojenosti. Téma zachycuje jeden z obrazů českého rezidenta ve Vídni, propojující mateřské štěstí s idylou hrajících si venkovských dětí...
Kopaná
Okruh IX. Péče o tělo jednotlivce i kolektivu a radost z pohybu. Mnoho z předáků českých modernistů se neubránilo přitažlivosti kopané. Mezi ně patří i Jan Preisler, který své ztvárnění sportovního souboje uspořádal tak, že brankou zvýraznil hranici mezi aktéry střetnutí a brankářem. Prostor branky je v tomto obraze vyhrazen hráči – divákovi, soustředěnému na dění před ním a připravenému do něj zasáhnout.
Pařížští zvědavci - Před loutkovým divadlem
Okruh V. Svátky, slavnosti a zábavy. Přitažlivost výjevů ze svátečního dění ve veřejném prostoru zvyšovalo jejich sugestivní malířské pojetí. Mezi látky toho druhu od počátku 19. století až po jeho závěr patřilo zobrazení městských trhů, coby typického prostředí veřejného života...
Dívka v řepném poli - Motiv z Roztok
Okruh II. Zasnění, odpočinek, zahálka a nuda. Salonní malířství sledovalo mezi jiným dobovou obnovu kultu venkova s jeho sklonem k restaurování idyly. Nakonec tehdy i malíři stinných stránek života dokázali běžnou lidskou existenci poetizovat, například s odkazem na alegorie jara...
Na nábřeží Ponte Margherita
Okruh III. Svět dětství a mateřství. Obraz od Beneše Knüpfera zahrnuje trojici hrajících si dětí, byť je pojmenován podle nábřeží Tibery, na němž se výjev odehrává. Pozdní tvorba malíře často vtahuje fyzického diváka uspořádáním obrazu do malovaného děje...
Splav (studie k Jezu u Palackého mostu)
Okruh IX. Péče o tělo jednotlivce i kolektivu a radost z pohybu. S přelomem století se v malířství ujal výjev chlapeckého koupání v lesním potoce, zejména úspěšnou sérií obrazů Antonína Hudečka...
Vesnický fotograf
Okruh IV. Živé obrazy a fotografování jako událost. Tvorba fotografů pomáhala čas pozastavit nebo jej vrátit, pro jejich publikum zaznamenat vzácný okamžik nebo se vytrhnout ze všednodennosti...
Černohorská domácnost
Tento obraz je zástupcem okruhu III. Svět dětství a mateřství. Jaroslav Čermák při obrazu matky s dětmi vyhovuje přístupu umění reflektujícímu mnohočetnost rodiny, sociální vrstvu i širší aktuální poměry doby...