Sněžení, Zima

Volná tvorba Josefa Lady úzce souvisí s jeho činností kreslířskou a ilustrátorskou. Poté, co se v roce 1905 vyučil knihařskému řemeslu, začal Lada svými kresbami přispívat do periodik převážně humoristického charakteru (Dobrá kopa, Humoristické Listy, Šibenice, Kvítko z čertovy zahrádky), záhy přibývají zakázky na ilustrování knih. Ladův výtvarný rukopis, zpočátku silně těžící z odkazu Mikoláše Alše, se postupně proměňuje a získává své charakteristické rysy: jednoduchost, srozumitelnost a především typickou výraznou kresebnou linku.

K idylickému venkovskému světu se Lada vrátil i v období války a okupace, kdy pracuje s omezenou škálou motivů, které opakovaně zpracovává v dílčích obměnách. Frekventovaným námětem jsou osamělé postavy ponocného či hastrmana, zasazené do potemnělé atmosféry vesnice. Rovněž v obrazech se zimní tématikou nenalezneme již jen idylické radovánky a dovádění na saních, bruslích, či stavění sněhuláka, ale častěji jen ztichlou bílou náves, skrze níž se domů vrací několik postaviček dětí. Tak je tomu u obrazů Zima (1944) a Sněžení (1942) ze sbírek ZČG v Plzni. Náleží do souboru kvašů ze začátku čtyřicátých let, pro které Lada volí šířkový formát téměř identických rozměrů, obrysovou linii zvýrazňuje silnou tužkou. Základní motiv zimní vsi se hřbitovem a kostelem na návrší se odlišuje pouze obměnami figurální stafáže a kompozice chalup.