Madona svatovítská

Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, zapůjčeno do Národní galerie v Praze

Pražská katedrála patřila k nejdůležitějším centrům krásného slohu nejen v českém, ale i v evropském měřítku. K jednomu z mnoha desítek oltářů v katedrále byla na přelomu 14. a 15. století určena deska s Madonou, vložená do rámu zdobeného vyřezávanými medailony, zvaná Madona svatovítská. Mezi dalšími motivy řezaných medailonů se objevují čtyři zemští patroni, kteří byli v katedrále pohřbeni: Václav, Vojtěch, Vít a Zikmund. V rozích rámu jsou v medailonech vyobrazeni andělé s nápisovými páskami, na nichž jsou zapsány verše mariánské antifony Regina coeli laetare (Vesel se, nebes královno). Sestavu rámových medailonů doplňují polofigury sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty na horní liště rámu, postava těžko identifikovatelného světce, mnicha či opata, pravděpodobně sv. Prokopa, a proti němu v posledním medailonu klečící postava donátora s arcibiskupskými atributy – mitrou a palliem.

Střední obraz Madony s dítětem se stal uctívaným a napodobovaným prototypem, který v 15. století následovalo mnoho devočních kopií. Ukazuje Pannu Marii s hlavou pokrytou pláštěm, ale nekorunovanou, což jí vyneslo někdy užívané označení „Beata“. Matka drží syna na svém pravém boku a natáčí jej tak, jako by jeho nahé tělo prezentovala věřícímu k adoraci.