Madona zvaná Dýšinská

Autor: 
Mistr michelské madony – dílna
Rok/interval vytvoření: 
1345 bis 1355

plastika, lipové dřevo, 43 x 11 x 9,5 cm

Řezba Madony z Dýšiny stylově náleží do oeuvru dílny anonymního Mistra Michelské madony, vůdčí postavy sochařství třicátých až padesátých let 14. století v Čechách před vystoupením Petra Parléře. Drobná, jemně utvářená soška se morfologicky váže k dílům produkce spojené s dílnou Mistra Michelské madony: obličejovými rysy, intimním vztahem k dítěti, pozicí dítěte s překříženýma nohama a dopředu vysunutou bosou nožkou (odkaz na Gn 3,15) vychází z Madony z Michle, sklady draperie a vlasová rouška ovinutá kolem ramen (maforion) odkazují k Madoně prostějovské.

Soška je poznamenána ztrátami a poškozeními (chybí koruna, levé předloktí Marie, pravá paže a levé předloktí Ježíška) i dřívějšími zásahy (kromě polychromie byly odstraněny kadeře nad čelem madony). Ikonografický typ, jehož východiskem byla starší katedrální tradice zprostředkovaná porýnským katedrálním sochařstvím poklasické doby, představuje Matku Boží jako Královnu nebes podle antifony Ave regina caelorum. Maria byla asi vybavena vysokou kovovou korunou, v levici třímala žezlo. Na pravé ruce pozdvihuje poloobnažené dítě jako vtěleného Spasitele. Postava korunované madony s šaty rituálně podhrnutými pod nohama, vyvyšující na pravici dítě-Ježíše s odhaleným tělem, akcentuje spásonosný význam Kristova vtělení a oběti a prostředkující roli Matky Boží, která reprezentuje církev (ecclesia).

Drobná soška madony je plně plasticky vypracována ze zadní strany, byla tedy určena do volného prostoru. Snad sloužila soukromé devoci, jak naznačuje její relativně vysoký polygonální podstavec, stejně dobře ale mohla stát na oltářní menze některého kostela v Plzni nebo okolí. Nahý trup dítěte má nepochybně eucharistické souvislosti.