Postcrafted

Svůj architektonický projekt zasadila Barbora Indráková do prostředí zanedbaných železničních pozemků v severozápadní části estonského Tallinnu. Ve svém návrhu dynamické obytné struktury reaguje na akcelerovaný rozvoj současných měst, která díky překotnému developmentu a masivním investicím rychle rostou do výšky i do šířky, zatímco technologické infrastruktury houstnou a bohatí bohatnou. Barbořin projekt představuje alternativní scénář, v němž architektura přestává reprodukovat status quo a vytváří naopak prostor pro síťování a sdílení, scénář, který není podmíněn digitálními přenosy. Její obytný blok má umožnit komunikaci, jež probíhá tváří tvář, pomalu a nepředvídatelně, a posílit vzájemné vztahy mezi lidmi i jinými živými a neživými entitami. Autorka akcentuje imaginaci, emocionalitu a tělesnost, jež vyvažují racionalitu a technokratismus jako principy vydělující člověka z přírody. Její dům je komplexním ekosystémem, v němž modernistickou pravoúhlou kostrou prorůstá živoucí i degenerující biologická hmota. Vzniká tak hybridní labyrint otevřených i uzavřených, soukromých i veřejných, intimních i společenských prostor, jejichž neuspořádanost a nahodilost vyjadřuje nikoli nedostatek, ale základní kvalitu mezilidských i mezidruhových interakcí.