Vladislav Mirvald / Retrospektiva

Ve 40. a 50. letech experimentoval Vladislav Mirvald s různými historickými postupy moderního umění. Prošel etapou surrealistickou, kubistickou, impresionistickou i realistickou. Po této zkušenosti se od 60. let věnoval rozvíjení hned několika linií vlastního výtvarného jazyka. V jejich základu najdeme zapojení náhody do výtvarného díla nebo transformaci přírodních procesů a zákonitostí do obrazových kompozic.

Zralou Mirvaldovu tvorbu lze rozdělit na etapu lettrismu, kombinatorického umění či osobité varianty op artu, vždy si však udržuje podobný myšlenkový základ a originalitu. Vzhledem k historickým okolnostem /po roce 1970 mu bylo znemožněno vystavovat/ vznikalo Mirvaldovo dílo převážně v soukromí, jako výraz bytostné potřeby umělce odpovídat na výzvy moderního výtvarného projevu. Retrospektivní výstava Vladislava Mirvalda představuje celou šíři umělcovy tvorby, včetně mnoha dosud nikdy nevystavených prací. Přibližuje experimentátorskou podstatu jeho práce, její hravost i neokázalou transcendentální rovinu.

PUBLIKACE
K výstavě vychází dosud nejrozsáhlejší katalog Mirvaldova díla v netradiční grafické úpravě Roberta V. Nováka: publikace má 160 stran a téměř 800 barevných reprodukcí
Katalog poskytuje prostor pro výklad oblouku tvorby Vladislava Mirvalda, jehož zdánlivě poklidný život formovaly události druhé světové války. Současně přesněji definuje Mirvaldův vztah k lounskému uměleckému okruhu, vztah k dobovému teoretickému uvažování a  nahlíží Mirvaldovu tvorbu v kontextu evropského i světového umění druhé poloviny dvacátého století.

DOPROVODNÝ PROGRAM
Komentované prohlídky s autorem výstavy Tomášem Pospiszylem:
st 10/11/2010  v 17 hodin
út 11/01/2011  v 17 hodin

ZAPŮJČITELÉ
Galerie Středočeského kraje
Galerie moderního umění v Hradci Králové
Galerie umění Karlovy Vary
Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
Galerie Benedikta Rejta v Lounech
Národní galerie v Praze
Památník národního písemnictví
soukromí majitelé

HLAVNÍ PARTNER
Skupina ČEZ

FINANČNÍ PODPORA
Ministerstvo kultury České republiky
Statutární město Plzeň
Evropské hlavní město kultury 2015

Z  textů autora výstavy Tomáše Pospiszyla

Život Vladislava Mirvalda byl spjat s městem Louny, kam přišel roku 1938 jako běženec z obsazených Sudet. V Lounech našel na místním gymnáziu i mezi městskou intelektuální elitou řadu přátel a inspirátorů, kteří ho i v obtížných protektorátních letech směřovali k modernímu umění. Mirvaldovy první výtvarné pokusy byly ovlivněny surrealismem a především kubismem. Bez oficiálního školního vedení maloval, kreslil, fotografoval, vytvářel koláže, zabýval se divadlem i literaturou. Po válce odešel spolu s přáteli Kamilem Linhartem a Zdeňkem Sýkorou studovat výtvarné umění na Pedagogickou fakultu v Praze. Zde ho silně ovlivnil profesor Martin Salcman. Vedl studenty ke studiu přírody a současně k poznání ideové genealogie moderního umění od realismu až k cézannovsky racionální konstrukci obrazové kompozice. Kubismus, v jehož duchu až do konce čtyřicátých let maloval, pro něj nebyl cestou do minulosti, ale způsobem, jak zobrazení okolního světa podřídit intelektuálním pravidlům.
Po absolvování školy začal Vladislav Mirvald sám učit – s přestávkou let 1961-1963, kdy působil v Ústí nad Labem – výtvarnou výchovu a další předměty na gymnáziu v Lounech. Vedle tohoto zaměstnání se však stále intenzivně zabýval volnou tvorbou. V padesátých letech, ať už v tandemu se Zdeňkem Sýkorou nebo sám, rozvíjel různé krajinářské postupy, převážně přímo v plenéru. Od realismu se propracoval k impresionismu a nakonec k malbám, kde nejdůležitější roli hrála samostatná barevná skvrna nebo jednoduchý kaligrafický záznam krajiny. Vzorem mu byli Jindřich Prucha, Henri Matisse a Fernand Léger. Nešlo mu o reprodukování čistého vizuálního vjemu, ale jeho až vědeckou analýzu a zpětnou konstrukci. Moderně uchopené krajinomalbě se věnoval celý život souběžně s ostatní tvorbou.
V roce 1961 začal Vladislav Mirvald experimentovat s technikou kaňkáží – do vodové vrstvy na papíře štětcem dávkoval tuš. Na první pohled abstraktní kompozice připomínající informel byly vedeny ideou využití Brownova pohybu částic k vytváření výtvarných artefaktů. Kaňkáže znamenají rezignaci na tradiční autorské sdělení, tematizují náhodu, prolínání „vědeckého“ experimentování a „vůle přírody“. Náhoda, do díla navíc vnášené přírodním procesem, navazuje na evropskou abstraktní malbu v čele s Françoisem Morelletem. Vizualizace přírodních procesů a důraz na proces vzniku díla jsou postupy, které Mirvalda rázem postavily do předních řad experimentálního umění v Čechách. Kaňkáže ho také inspirovali k pokusům s kaligrafií a lettristickými kompozicemi, vznikajícími v kontextu české experimentální poezie. Pravidelné rastry písmen ho pak v roce 1963 přivedly i k čistě abstraktním kompozicím geometrického charakteru.
Po kompozicích v duchu hard-edge z roku 1964 se Mirvald začal zabývat kompozicemi kruhových elementů, jejichž pozice byla určena polohou sousedního prvku. Podobně jako u Zdeňka Sýkory proto i u Mirvalda můžeme mluvit o kombinatorických obrazech a jejich algoritmech či programech. Sám Mirvald jejich skladebný princip přirovnával ke způsobu uchování genetické informace. Zmnožováním kružnic vytvářel zdánlivě válcovité plochy bohaté na vizuální efekty. Tyto práce se blížily některým projevům světového op-artu, ačkoliv jsou výsledkem originální tvůrčí cesty. I když v druhé polovině šedesátých a na počátku sedmdesátých let převádí řadu svých motivů do podoby větších olejových obrazů, podstatná část zůstala ve formě kreseb. Mirvaldovo dílo je charakteristické spíše komorními formáty.
Od roku 1986 Mirvald rozvíjel obrazový cyklus Rombergových křivek. Jejich základem je neurologický jev související se smyslem lidského organismu pro rovnováhu. Autor tak pokračoval v experimentální linii své tvorby. Geometrická tvorba Vladislava Mirvalda od šedesátých až do devadesátých let reflektuje Mirvaldovu touhu po konstruktivním pořádku i po hravosti a nepředvídatelnosti. Vladislav Mirvald podobně jako Zdeněk Sýkora nalezl systém, který mu umožnil vytvářet geometrické kompozice bez rušivého vstupu vlastní subjektivity. Umělec jen vytváří podmínky pro to, aby se obraz zdánlivě „sám“ vytvořil, je vizualizací přírodních sil, které umělec pomáhá vyjevit a zprostředkovat ostatním. I když Vladislav Mirvald žilbez plnohodnotného kontaktu s centry aktuálního světového umění, dokázal se nezávisle přiblížit k některým jeho řešením.

VLADISLAV MIRVALD

1921 – Narozen 3. srpna v Záluží u Mostu v havířské rodině.
1932 – Navštěvuje gymnázium v Mostě. Věnuje se kreslení a malování, zajímá se o divadlo a literaturu.
1938 – Po zabrání Sudet odjíždí do Loun, jež do Velkoněmecké říše nepřipadly. Jako běženec chodí na obědy k MUDr. Jurenovi, který měl sbírku moderního malířství. Nastoupil na lounské gymnázium.
1941 – Maturita. V Lounech ho ovlivnil o generaci starší knihovník Jaroslav Janík, ale i okruh mladých lidí okolo Kamila Linharta. První dochované surrealistické a kubistické kresby, obrazy, koláže a autorská alba.
1945 – Odchází do Prahy studovat výtvarnou výchovu na České vysoké učení technické. Jeho spolužáci jsou přátelé z Loun Kamil Linhart, Zdeněk Sýkora a student dějin umění Čestmír Berka.
1949 – Promoce.
1949 – 1953  - Vyučuje na základních školách na Lounsku. Intenzivně se věnuje krajinomalbě v plenéru. Na jeho vycházkách za motivy ho doprovází Zdeněk Sýkora.
1954 – Nastupuje na gymnázium v Lounech.
1961 – 1961  - Působí na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem.
1961 – 1964 - Vymýšlí a vytváří obsáhlou sérii kaňkáží.
1962 – Série stylizovaných krajin z Obory u Ohře
1962-1963 - Spolu se Zdeňkem Sýkorou pracuje na požární oponě v lounském divadle, jež je provedena v duchu geometrické abstrakce.
1963 - Založena skupina Křižovatka, jejímž členem se Mirvald stává. Sdružuje umělce směřující ke konstruktivním tendencím v umění.
1964 – První výstava Křižovatky v Praze. Mirvald vystavuje kaňkáže.
1964 – Kresby a obrazy v duchu hard edge.
1965 – Geometrické práce s kružnicemi a válci. Přibližuje se k výtvarnému jazyku op artu.
1968 – Druhá výstava skupiny Křižovatka pod názvem Nová citlivost.
Po roce 1970 – V nových podmínkách je Mirvaldovi znemožněno vystavovat, řadu let tvoří v soukromí.
1979 – Začíná velkou sérii Undulačních válců
1986 – Vznikají první díla z cyklu Rombergovy křivky, inspirovaného fyziologickými pokusy s lidskou rovnováhou.
Po roce 1989 – jeho dílo se objevuje na řadě zásadních skupinových výstav mapujících české nekonstruktivistické umění šedesátých let.
Po roce 1994 – pracuje na sérii Geometrických zátiší.
2003  - Umírá 19. dubna v Lounech