Ukrajinský svět Marie Prymačenko

23/08/2022 - 12/09/2022
pozemek U Zvonu
Autor: 
Kurátor: 

Jedním z cílů ruské agrese na Ukrajinu je zničení ukrajinské kultury a národního dědictví, které svědčí o příslušnosti Ukrajiny do středovýchodní Evropy. Symbolem tohoto ničení se hned v prvních dnech války stala zkáza Vlastivědného muzea v Ivankově, jež uchovávalo díla lidové malířky a přední představitelky naivního umění Marie Prymačenko (1918-1997).

Část prací byla zachráněna pouze díky digitalizaci a Národní centrum kultury ve Varšavě je nyní prezentuje na různých místech světa. Venkovní výstavu tvoří fotografie jedenácti obrazů, jež vznikly v letech 1936–1988 a představují neobyčejně pestrý svět plný fantazie, který oživují podivní tvorové, zvířata, rostlinné motivy, ale i pohádkově pojaté výjevy ze života.

Mariiny práce jsou krásné, plné živých, sytých barev. Po většinu života malovala vodovými barvami a plakátovými temperami, které jsou považovány za barvy pro začátečníky. Teprve ke konci své tvůrčí dráhy mohla začít používat dražší a kvalitnější tempery s příměsí arabské gumy. Symetricky se opakující rostlinné motivy jejích obrazů navazují na lidové umění. Můžeme si všimnout také vzdáleného příbuzenství s křesťanskými ikonami, pro něž je důležitá stálost a neměnnost. Nejkrásnější na tvorbě Marie Prymačenko je však to vše, co se vzdaluje od reálného světa. Všichni tvorové, podivná zvířata, nestvůry. Na jedné straně v nich lze spatřovat prvky ukrajinského folklóru, na druhé straně by to bylo přílišné zjednodušení. Marija Prymačenko vytvořila svébytný, neopakovatelný styl. Svět její fantazie je pohlcující, jako mírně nebezpečná a znepokojivá pohádka.

Umělkyně se proslavila nejen na území Sovětského svazu, ale také v zahraničí. Vystavovala v Paříži, Praze, Sofii, Montrealu, Varšavě. V roce 1986, po havárii atomové elektrárny v Černobylu, vytvořila mimořádnou „černobylskou sérii“. Vesnice, kde Marija Prymačenko žila, se zachází 40 kilometrů od Černobylu, a kvůli úniku radioaktivních látek musela být evakuována. Umělkyně se synem Fedirem se však odmítla odstěhovat a zůstala ve svém domě. Rodná vesnice byla pro ni hlavním zdrojem inspirace, vysvětlovala, že na jiném místě by nemohla tvořit.

Posledních osm let svého života strávila Marija Prymačenko na lůžku. Do poslední chvíle malovala, učila, přijímala hosty. Zemřela 18. srpna 1997 ve stejné vesnici, kde se i narodila. Byla nositelkou státní ceny Tarase Ševčenka, zasloužilou umělkyní Ukrajinské SSR. Rok 2009 vyhlásilo UNESCO Rokem Marie Prymačenko. Její jméno nese také jedna nově objevená planetka: 14624 Prymačenko. Pablo Picasso po zhlédnutí jejích děl na výstavě v Paříži řekl: „Skláním se před uměleckými zázraky této geniální Ukrajinky.“

Na šesti výstavních panelech je k vidění 11 fotografií maleb jako upomínka na zkázu Vlastivědného muzea v Ivankově.

 

Výstava se koná v rámci cyklu PL in PLzeň, který pořádá Polský institut v Praze ve spolupráci s městem Plzeň.

 

Vernisáž: 30. 8. v 17 hodin na pozemku U Zvonu.