Orbis pictus Františka Kupky. Od symbolismu k reportáži

František Kupka (1871-1957), známý především jako průkopník abstraktního umění, měl v roce 1912, kdy poprvé na pařížském Podzimním salonu vystavil svá abstraktní díla, za sebou obsáhlé œuvre, jež ho řadilo mezi uznávané představitele evropského symbolismu, mezi přední grafiky, ilustrátory a satirické kritiky sociálních a politických poměrů doby. Tento typ uměleckého a společenského postoje, jenž v době kolem 1900 nebyl ojedinělý, bývá označován jako „třetí cesta“ : individualismus, theosofie (věda, umění, okultismus), revolta proti společenským poměrům (nestranická, tíhnoucí k anarchismu). Ačkoliv „ figurativní část“ (Kupka ji v pozdější systematice svého díla nazýval „konvenční“) zaujímá jak časově, tak i významově v Kupkově díle důležité místo, začíná se jí věnovat větší a zasloužená pozornost teprve v poslední době, spolu s revizí symbolismu a obnoveným zájmem o analýzu novodobých forem výtvarné reflexe (rozhodně sem patří užitá grafika jak dekorativní ve formě nových alegorií moderní doby, tak ve formě knižní ilustrace či příspěvků do ilustrovaných periodik, která koncem 19. a začátkem 20. století prožívají svůj zlatý věk). První obsáhlá výstava věnovaná Kupkově figurativní tvorbě byla uspořádaná před 11 lety v pařížském Musée d'Orsay (Vers les temps nouveau. Kupka œuvres graphiques 1894-1912, 2002).
Na tuto prezentaci chce navázat i výstavní projekt Západočeské galerie v Plzni Orbis pictus Františka Kupky / Od symbolismu k reportáži. Oproti pařížské výstavě se však koncepčně liší zdůrazněním symbolistní ideovosti raného Kupkova díla na jedné straně a jeho obsáhlé ilustrátorské tvorbě (hlavně časopisecké) na straně druhé. Tyto dvě polohy však nejsou viděny jako kontrast, nýbrž ve své logické propojenosti. V tomto smyslu výstava přinese i některá dosud nereflektovaná zobrazení a zároveň s tím poukáže i na fáze procesu vytváření a používání určitých zobrazivých kódů v kontextu různých médií (malířská díla, volná kresba, grafika, nátisky a knižní či časopisecký tiskový produkt). Oproti lineárnímu směřování konceptu pařížské expozice, jejímž vyústěním byl konec konců poukaz ke Kupkově formální cestě k nefigurativnímu umění, chce projekt plzeňské výstavy zdůraznit spíše ideovou podstatu této Kupkovy tvorby a jejích proměn, oděnou do alegorických figur klasické figurálnosti a kompozice a jejího překonávání iluzivními prostředky (např. kompozičními posuny, překračováním rámce zobrazení, fázovitostí atd.). Plzeňský projekt lze chápat jako komplementární k výstavě Cesta k Amorfě / Kupkovy Salony 1899-1913, uspořádané roku 2012 v Národní galerii v Praze u příležitosti Kupkova pamětihodného vystoupení na pařížském Podzimním salonu roku 1912. Ukáže nové aspekty široké tvůrčí škály Kupkovy předabstraktní tvorby.
U příležitosti výstavy uspořádané roku 2002 v Musée d'Orsay zakoupil francouzský stát z Waldesovy sbírky sérii vynikajících Kupkových kreseb pro časopis L'Assiette au Beurre. Západočeská galerie v Plzni bude mít možnost zapůjčit na svou výstavu významné ukázky z této kolekce. Po dlouhých letech tyto kresby tak bude možno v České republice opět shlédnout, což je jeden z významných přínosů plánované výstavy. Vedle zmíněných prací z Musée d'Orsay a zápůjček dalších soukromých majitelů v Paříži, budou na výstavě zastoupeny také české sbírky (Národní galerie v Praze, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie Kodl ad.).

Autory výstavy jsou Markéta Theinhardtová a Pierre Brullé.
Markéta Theinhardtová, dříve kurátorka v Národní galerii v Praze, přednáší v současné době na Université Paris-Sorbonne. Specializuje se na středoevropské umění 19. a počátku 20. století, Kupkou se zabývá od roku 1988. Výsledkem její badatelské činnosti jsou četné publikace a výstavní projekty (naposledy zmíněná výstava Cesta k Amorfě pořádaná v loňském roce v NG v Praze).
Pierre Brullé je ředitelem stejnojmenné pařížské galerie, zabývající se současným uměním. Tvorbě Františka Kupky se věnuje jako nezávislý badatel a znalec většinou ve spolupráci s M. Theinhardtovou. Jeho soukromá sbírka, nezávislá na činnosti galerie, obsahuje nejen díla Františka Kupky, ale také archívní dokumentaci.