Madona svatotrojická

Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou

Obraz je nejstarší replikou slavné Roudnické madony z dílny Mistra Třeboňského oltáře. Jde o zobrazení polopostavy Panny Marie hledící na malého Ježíška, kterého chová na levém boku. Maria je korunována, je symbolem církve a zároveň královnou nebes. Tento typ se nejčastěji označuje jako „Regina“. Od svého vzoru se jihočeský obraz liší zejména rámem, který je zdoben postavami a polopostavami světců. Tento výzdobný a významový prvek převzalo české prostředí z italského malířství či z ikonopisu a nahradilo jím rámy s vloženými relikviemi, dodnes výjimečně dochované. Malovaný rám deskového obrazu se u nás objevil poprvé v okruhu svatovítské katedrály, kdy jím byly opatřeny silně kultické obrazy spjaté ještě s působením Karla IV. – Panna Maria aracoelská z osmdesátých let 14. století a Veraikon z doby po roce 1400. S postavami na rámu veraikonu přitom velice těsně slohově souvisí právě světci na rámu Svatotrojické madony. Její původ v předhusitské Praze je velmi pravděpodobný. Do jižních Čech se dostala zřejmě v souvislosti s českokrumlovským exilem pražských kanovníků v době husitských válek. Z pramenů je známo, že na krumlovském hradě byla tehdy přechovávána i část kapitulního majetku a ne vše se spolu s kanovníky navrátilo do Prahy.