Madame Gali: Expresionistické dílo Marie Galimberti-Provázkové (1880–1951)

25/05/2011 - 24/07/2011
výstavní síň „13“
Autor: 
Martina Pachmanová
Kurátor: 
Marcela Štýbrová

Marie Galimberti-Provázková patří k řadě českých moderních umělkyň, jejichž dílo je dnes v podstatě zapomenuto. Tato rodačka z Jindřichova Hradce přitom od konce první světové války zajímavým způsobem rozvíjela expresionistickou malbu a dobová umělecká kritika jí věnovala poměrně slušnou pozornost. Její zátiší, krajiny, portréty a autoportréty vycházejí z tradice francouzského postimpresionismu a kubismu, avšak nesou s sebou rovněž významný vliv německého expresionismu a v neposlední řadě plenérové malby rozvíjené v nejvýznamnější středoevropské umělecké kolonii Nagybánya v někdejších Uhrách. Dílo „Madame Gali“, jak jí někteří její blízcí či souputníci přezdívali, se vyznačuje zvláštním smyslem pro psychologii a drama.

Výstava Madame Gali je věnovaná jejímu malířskému, kreslířskému a grafickému dílu. Na jedné straně zhodnocuje přínos této umělkyně českému modernímu umění první poloviny 20. století a na straně druhé posiluje pomalu vzrůstající zájem o zapomenuté české umělkyně této doby.

Marie Galimberti-Provázková patří k řadě českých moderních umělkyň, jejichž dílo je dnes v podstatě zapomenuto. Tato rodačka z Jindřichova Hradce přitom od konce první světové války zajímavým způsobem rozvíjela expresionistickou malbu a dobová umělecká kritika jí věnovala poměrně slušnou pozornost. Její zátiší, krajiny, portréty a autoportréty vycházejí z tradice francouzského postimpresionismu a kubismu, avšak nesou s sebou rovněž významný vliv německého expresionismu a v neposlední řadě plenérové malby rozvíjené v nejvýznamnější středoevropské umělecké kolonii Nagybánya v někdejších Uhrách. Dílo „Madame Gali“, jak jí někteří její blízcí či souputníci přezdívali, se vyznačuje se zvláštním smyslem pro psychologii a drama.

Marie Galimberti-Provázková již v raném věku na dlouhá léta opustila svou domovinu a její dílo bylo formované v zahraničí. Své zkušenosti z života a práce v Německu, Uhrách a Francii přetavila v osobitý styl, v němž se snoubí cézannovské budování malířského prostoru s psychologicky podbarveným expresionismem a v němž jednu z klíčových úloh hrají barva a světlo. Byl to právě on, který na sklonku desátých a ve dvacátých letech učaroval také několika českým umělcům, s nimiž Galimberti-Provázková na čas spojila své umělecké a životní cesty, včetně Josefa Váchala, Anny Mackové a Otty Gutfreunda.

Marie Galimberti-Provázková – často zmítaná pochybnostmi a neúměrnou sebekritikou – za svého života zničila značnou část svých prací, zatímco jiné zůstaly v zahraničí a o jejich osudu lze dnes jen spekulovat. Z velké části byly rozptýleny nebo zcela zničeny. Reprezentativní konvolut jejích děl se však dochoval především díky akvizicím Muzea Jindřichohradecka, další, bohužel nevelké množství obrazů je zastoupeno v několika dalších tuzemských a zahraničních galeriích a muzeích: Galerii hlavního města Prahy, Oblastní galerii v Liberci, Jihomoravském muzeu ve Znojmě, Městském muzeu v Kamenici nad Lipou, v Památníku národního písemnictví a v Galerii v Kecskemétu (Kecskeméti Keptár). Několik obrazů a kreseb je zastoupeno v soukromých sbírkách.

Stručný životopis umělkyně
Marie Galimberti-Provázková se narodila 13. 2. 1880 v Jindřichově Hradci v rodině plukovníka rakouské armády Josefa Provázka, šlechtice z Lanova. Šlechtický titul udělený otci platil pro celou rodinu, ale Marie jej nikdy nepoužívala a stejně tomu bylo i u jejího o pět let staršího bratra Stanislava, pozdějšího slavného bakteriologa. Dětství Marie strávila v Komárně, Šumperku a Plzni, kam byl její otec převelen.

Svou uměleckou průpravu začala mladá Marie v roce 1899 na soukromé škole ve Vídni; jejím učitelem byl rakouský akademický malíř Heinrich Strehblow. O dva roky později odešla studovat do Mnichova k maďarskému malíři Simonu Hollósymu. Díky Hollósymu se dostala do inspirativního prostředí malířské kolonie v uherské Nagybányi. Zde se seznámila s Alexandrem (Sándorem) Galimbertim, malířem z italské, v Uhrách naturalizované rodiny, za něhož se kolem roku 1906 provdala. V roce 1907 manželé odjeli do Paříže. Marie zde studovala na Academie de la Grande Chaumière a na Académie Russe. Významný pro ni byl studijní pobyt u Fernanda Legéra na Académie de la Palette. Od roku 1911 pravidelně vystavovala na Salon d’Automne a na Salon des Indépendants. V tomtéž roce se rozpadlo manželství Galimbertiů a o čtyři roky později, v roce 1915, Alexandr Galimberti zemřel. Ve stejném roce zemřel rovněž Mariin bratr Stanislav.

Po rozvodu s Alexandrem Marie často cestovala po Evropě: kromě návratů do Nagybányi podnikla několik studijních cest po Itálii a Španělsku. Teprve v roce 1917 se vrátila do Čech. Po návratu do vlasti začala Marie Galimberti-Provázková vystavovat. Její první výstava krajin, zátiší a figurálních studií se konala v roce 1919 Rubešově galerii v Praze. Tehdy se také malířka setkávala s Josefem Váchalem a stala se členkou Volného sdružení neodvislých českých výtvarníků, s nímž po dva roky vystavovala v Domě umělců v Rudolfinu. V roce 1921 spolu s Váchalem zakládá umělecké sdružení Tvorba. V roce 1925 vystavuje své práce s S.V.U. Mánes a na dalších několik let se na veřejnosti odmlčí. V roce 1931 – ve svých 51 letech – začíná studovat na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze, kterou v roce 1923 založili ukrajinští emigranti. V tomtéž roce vystavuje se skupinou Skify, která se o tři roky dříve zformovala kolem Sergeje Maka a sdružovala především právě umělce a studenty spjaté s Ukrajinskou akademií. Dalších výstav této skupiny se již neúčastní.   

V roce 1935 vstupuje do Sdružení výtvarníků v Praze, s nímž nadále pravidelně vystavuje na jeho členských výstavách. V roce 1940 jí Galerie Sdružení výtvarníků pořádá autorskou výstavu v Obecním domě v Praze. O dva roky později pod hlavičkou téhož sdružení vystavuje své práce ve výstavní síni U medvídků na pražském Perštýně; výstavu doprovází katalog s textem Alžběty Birnbaumové. Zřejmě největší autorčinu výstavu pořádá v září roku 1942 Jindřichohradecké muzeum. Poslední soubornou přehlídku Marii Galimberti-Provázkové uspořádalo Sdružení výtvarníků Purkyně v roce 1949 v Praze.

Marie Galimberti-Provázková zemřela 4. 8. 1951. Je pohřbena v rodinné hrobce na hřbitově Bradlo v Kamenici nad Lipou.

PUBLIKACE

K výstavě vychází péčí nakladatelství Arbor vitae, ZČG a Muzea Jindřichohradecka stejnojmenná publikace, jejíž editorkou je kurátorka výstavy Martina Pachmanová
(texty: Martina Pachmanová, Marie Rakušanová, Julie Weissová, Jakub Valášek, František Fürbach).

Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem Jindřichohradecka a za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.