Dívka v řepném poli - Motiv z Roztok

Okruh II. Zasnění, odpočinek, zahálka a nuda.  Salonní malířství sledovalo mezi jiným dobovou obnovu kultu venkova s jeho sklonem k restaurování idyly. Nakonec tehdy i malíři stinných stránek života dokázali běžnou lidskou existenci poetizovat, například s odkazem na alegorie jara. Souputníkem salonního proudu v umění byl pro Paříž, Vídeň i Prahu Václav Brožík, a sice na více způsobů. Jeho malované studie k větším obrazovým kompozicím se kvůli vyšší míře spontaneity a skicovitého provedení někdy pokládaly za umělecky cennější než finální díla v „galerijním“ obrazovém formátu. Některé z Brožíkových prací však svědčí o tom, že malovaná studie měla naznačit hlavní poselství obrazu. Dívka v řepném poli sice nemá rysy oslavné typizace spokojeného venkovanství známé z Brožíkovy slavné Husopasky zakoupené panovníkem, zato však ztělesňuje moment radostného odpočinku komplexně, řečí těla.